Památník na Vítkově je jednou z významných pražských dominant, která se stala symbolem demokratické tradice státu. Předpolí stavby ve stylu klasicizující moderny zaujímá socha Jana Žižky z Trocnova od Bohumila Kafky, jedna z největších soch svého druhu na světě. Památník prošel řadou úprav, od roku 1989 patří Národnímu muzeu a po rekonstrukci je zde od roku 2009 instalována expozice Křižovatky české státnosti.

Idea vybudování památníku vznikla současně s novou republikou, zdůrazňující podíl legionářů na vzniku státu. Vítkovský vrch, jako přirozený pandán Hradčan, byl zvolen i díky snahám zřídit pomník Janu Žižkovi pro připomenutí vítězné bitvy při obraně Prahy.

Památník byl postaven podle návrhu Jana Zázvorky z roku 1926/7. Jeho součástí bylo mauzoleum s hrobem Neznámého vojína s mozaikami Jakuba Obrovského a Maxe Švabinského v Síni padlých, cyklem legionářských reliéfů od Karla Pokorného a řadou prací dalších předních umělců prvorepublikového Československa.

Základním konstrukčním prvkem stavby je pilířová betonová soustava obložená žulovými kvádry. Spodní část byla navržena jako pohřebiště, předpokládalo se zde umístění hrobů zakladatelů republiky a prezidenta Osvoboditele. Horní, slavnostní síň měla sloužit pietním aktům a státním pohřbům. Stěny interiéru jsou obloženy mramorem, fasáda, venkovní schodiště a dlažba jsou ze žulových desek a kvádrů.

Památník byl 28. října 1938 předán veřejnosti, jeho funkce jako legionářského panteonu se však změnila, památník obsadili v listopadu 1942 příslušníci wehrmachtu.

Po druhé světové válce byla dostavována zadní část k uctění 2. odboje (za spolupráce Prokopa Kubíčka). Po komunistickém převratu byl smysl památníku opět reinterpretován, jako „panteon proletářský“. Zanikl katafalk T. G. Masaryka a byla zřízena Síň Rudé armády, zdobená mozaikou iluzivních figur sovětských vojáků podle návrhu Vladimíra Sychry. V období mezi lety 1954–1962 zde bylo zřízeno mauzoleum Klementa Gottwalda, které si vyžádalo stavební úpravy. Zároveň zde byly uloženy urny dalších představitelů KSČ. V 60.

letech vznikl mozaikový cyklus „Revolučních tradic“, který v podání různých výtvarníků mapoval revoluční historii Českých zemí.

Dnes, po rekonstrukci, se Památník vrací k původnímu poslání, jako významné místo historie státu slouží výuce dějin. Sarkofág s ostatky neznámých vojínů z bitvy u Zborova a bitvy u Dukly je ústředním pietním místem a nejčestnějším hrobem České republiky, kde se konají vojenské přísahy při výročí vzniku státu.