Neobvyklý kostel, který je dominantou Náměstí Svatopluka Čecha v Praze – Vršovicích, je jedním z prvních kostelů katolické církve u nás, postavených ve stylu konstruktivismu.

Plány na jeho zbudování se datují už na počátku 20. století, ale dějinné události posunuly dobu jeho vznik k závěru 20. let. Katolická církev v prvním dvacetiletí 20. století hledala nový výraz, lépe odpovídající společenským změnám, který by umožnil život katolické církve i do budoucnosti. Zatímco nově ustavená Církev bratrská sáhla po moderní architektuře takřka automaticky, rigidnější katolická církev se k tomuto kroku odhodlávala déle.

Josef Gočár vyhrál v soutěži, kterou inicioval pokrokový arcibiskup František Xaver Kordač pro nový projekt kostela, na nějž se sbíraly finance už skoro 30 let. Konkurence v soutěži byla veliká a vítěznému návrhu jen prospělo, že mohl být rozpracován ve více krocích.

Výsledkem je monumentální stavba chytře zasazená do mírného svahu náměstí, jež svým širokým průčelím nad soklem schodiště evokuje vzdáleně antické chrámy. Představená lodžie – závětří schodiště před hmotou kostela je svém středu protknuta vertikálou zvonice vynášené čtveřicí sloupů v líci průčelí, které zvýrazňují portikus ve svém středu. Až barokní je gradace přísně geometrických hmot i prostoru uvnitř chrámu. Od širokého průčelí se nálevkovitě zužuje a kaskádově zvedá směrem k oltáři, který je osvětlen jemným světlem vitráží, osazených v oblém závěru. Pastelová barevnost svatováclavského motivu je dílem Josefa Kaplického. Vysoká střední loď je bez oken, naopak dvakrát nižší boční lodi osvětlují úzká pásová okna, což prostoru dodává útulnost a intimitu.

Kostel byl vysvěcen v roce 1930, ale teprve v roce 2010 byla podle původního návrhu sochaře Bedřicha Stefana na průčelí osazena nově vytvořená bronzová socha patrona.