Budova na dolním konci Václavského náměstí, která nahradila kvůli stavbě metra zbořený Dům vlny a hedvábí, se krátce po svém dokončení stala ikonou a zapsala se do dějin české architektury. Nebylo to jen díky postavení na hranici Nového a Starého Města přímo naproti Národnímu muzeu. Dům Na Můstku byl ve své době neobvyklý svou formou „domu s okny“ tradičního charakteru, podivnými citacemi, které si novostavba překrouceně vypůjčila z podoby zbořeného předchůdce, i z kontextu, ve kterém se ocitla. Právě tyto rysy a podivná hra, s kterou dům převrací zažité hodnoty moderní architektury, jej zařadila na samotný počátek postmoderního hnutí u nás.

Parcela u ústí ulice Na Můstku připadla firmě ČKD Praha pro stavbu správní budovy, doplněné kavárnou a občerstvením. Projekt byl po neúspěšné soutěži zadán manželům Šrámkovým, se kterými měla firma ČKD zkušenosti ze stavby Hlavního nádraží.

Dům s kamenným pláštěm má ocelový skelet umístěný na železobetonovém stropu metra. Parter se otevírá do náměstí přímému proudu chodců, kteří zde namísto obchodů nalezli vstup do podzemí – v době stavby právě dokončovanému vestibulu budoucí stanice Můstek. Nároží, kde by člověk čekal nosnou stěnu, zůstalo skleněné a otevřené dalším vstupem schodiště ke kavárně, snack-baru a restauraci v patře, které jsou na fasádě zvýrazněny převýšenými arkýři. Přes jejich čiré skleněné výplně je vidět dění uvnitř a kupodivu i čelo konstrukce patra, které jako by se netrefilo na své místo pod okny. Další patra domu už uklidňují pravidelným rastrem oken kanceláří, který dům okoukal od svého předchůdce. Vzpomínkou jsou i velké hodiny, umístěné na střešní nástavbě kavárny. Posunutím k sousednímu domu a svým zaobleným tvarem vytváří plynulý přechod k nižší zástavbě opačného břehu ulice.

Dům ČKD byl v době svého vzniku zjevením – realizací nejaktuálnějších trendů, které se i na Západě teprve formovaly. I proto je chráněnou kulturní památkou.