Neobvyklá stavba, jež ladnou křivkou dotváří horský masiv Ještědu, se okamžitě stala oblíbeným symbolem libereckého kraje. Mimořádnost stavby, která spojuje funkci vysílače s horským hotelem a restaurací, potvrdilo udělení Perretovy ceny Mezinárodní unií architektů v roce 1969, kdy stavba ještě nebyla dokončena

Dynamický tvar rotačního hyperboloidu snad vyšel z dobového étosu dobývání vesmíru, každopádně je ale výsledkem vyrovnání funkčních nároků, estetiky a konstrukčních možností v extrémním prostředí, což je úloha, kterou se pozdější SIAL s oblibou zabýval.

Celá stavba je vlastně kapotáží stožáru. Deset podlaží je „navlečeno“ na komunikační jádro, tvořené dvěma soukružími železobetonových trub. Vnitřní soukruží slouží k ukotvení stožáru vysílače i uchycení železobetonových a ocelových stropních konstrukcí dalších provozů, ocelového skeletu obvodového pláště, který je v úrovni do šestého podlaží z hliníkových sendvičů. Vyšší patra s technologií pro vysílání, kde nebylo možné užití kovů, mají opláštění z umělých hmot, uchycené na rámoví předpínaných sklolaminátových tyčí. Nezvyklý konstrukční prvek byl pro tento účel vyvinut ve výrobně rybářského náčiní. Stavbu završuje laminátový válec, kde se vedle TV vysílačů nachází i prstencové kyvadlo, vyrovnávající příčné kmitání stavby.

Ještěd se od svého otevření v roce 1973 (i díky lanovce) těší značné návštěvnosti. Od roku 2006 je Národní kulturní památkou a aspiruje na zápis na listinu dědictví UNESCO.