Tunelový komplex Blanka je součástí Městského okruhu v Praze. Tvoří jej Brusnický, Dejvický a Bubenečský tunel o celkové délce 5,5 km. Jde o nejdelší tunel v České republice a o nejdelší městský tunel v Evropě.

Vedení městského okruhu mezi Špejcharem a Argentinskou ulicí se řešilo od konce 70. let. Nejprve v trase železnice, později jako tunel pod Stromovkou. V roce 1993 byly vybrány k rozpracování tři trasy, nazvané podle území, kterými procházely – Hana (Holešovice), Dana (Dejvice) a Blanka (Bubeneč). Pro realizaci byla v roce 1996 vybraná Blanka.

Tunely jsou dvou nebo třípruhové, samostatné pro každý směr. Šířka jízdních pruhů je 3,5 m, průjezdná výška 4,8 m a návrhová rychlost 70 km/hod. Pod vozovkou jsou umístěny požární vzduchotechnické a instalační kanály. Maximální rozdíl výšek vozovky je 113,5 m.

Geologické podmínky byly složité, vzhledem k proměnlivosti podloží i kvůli zvodnění horninového prostředí v nivě Vltavy.

Přibližně polovina tunelů je ražená novou rakouskou tunelovací metodou. Ražené tunely jsou dvouplášťové s izolací mezi plášti. Druhá polovina tunelů je hloubená především klasicky v pažených jamách. V místech s velmi omezeným prostorem byly použity milánské stěny. Stěny se prováděly z povrchu a odtěžení vnitřní zeminy probíhalo až pod hotovou stropní deskou. Celková délka dopravních tunelů (včetně ramp) je 12,2 km.

Stavba v městském prostředí, v těsném sousedství historického centra nebo pod chráněnou oblastí Stromovky, byla nesmírně komplikovaná. Jako příklad lze uvést 400 m dlouhý hloubený úsek mezi Špejcharem a Prašným mostem. Jeho stavba musela být, vzhledem k požadavkům zachování tramvajové dopravy v této velmi dopravně zatížené oblasti, rozdělena na 10 stavebních etap.

Zajímavostí z provozu této pro Prahu nesmírně významné dopravní stavby je i to, že městské autobusy ji nesmějí používat, protože by byly příliš dopravně atraktivní.