Otázka řešení okolí Národního divadla se objevovala už od počátku 20. století. Teprve rozhodnutí o stržení Chourových domů a okolní zástavby (1958–1962) dalo úvahám nový spád. V druhé ze soutěží uspěl návrh Bohuslava Fuchse a kol., který byl určen k realizaci. Smrt Bohuslava Fuchse (1972) znamenala fakticky ukončení práce. Úkol převzal SÚRPMO, který zajišťoval i obnovu historické budovy, směřující k výročí 100 let od jeho otevření. V SÚRPMO Fuchsův návrh upravil Pavel Kupka. Nově navrhl piazzettu obklopenou třemi budovami – restaurační, provozní a společenskou.

Koncem 70. let došlo intervencí ND ke změně náplně jedné z budov: nově měla sloužit jako divadelní sál. To znamenalo totální změnu návrhu stavby, která již byla ve fázi hotového skeletu. A navíc v okamžiku, kdy do slavnosti výročí zbývaly pouhé tři roky...

K úkolu, jehož splnění se nezdálo být reálné snad nikomu, se přihlásil ambiciózní Karel Prager, proslulý svými manažerskými schopnostmi. Rozestavěný ocelový skelet u Národní třídy proti podmínkám investora upravil (zkrátil) a potíže s ruchem ulice vyřešil speciálním dvojitým pláštěm – vnitřní vrstvy z kubánského hadce a svrchní ze skleněných tvárnic. Tvárnice z polotovarů televizních obrazovek autorsky upravila dvojice designérů Jaroslava Brychtová a Stanislav Libenský do podoby monumentálního reliéfu, který obtéká celý plášť budovy.

Sklo se uplatnilo i v interiéru – ve formě světelného objektu od Jaroslava Štursy a Pavla Hlavy, který vertikálně prochází všemi patry skrze zrcadlo schodiště. Velkorysost interiéru podtrhuje i zmíněný obklad ze zeleného kubánského hadce.

Slavnostní otevření Nové scény proběhlo 20. listopadu 1983, pouhý rok a půl od zahájení realizace Pragerových úprav.

V současnosti je Nová scéna jedním z center pražského veřejného života a velmi navštěvovaná je i piazzetta, která nese jméno Václava Havla.

Změny se dotkly i původní budovy, dokončené roku 1883. Během rekonstrukce, kterou vedl architekt Zdeněk Vávra, byla mimo jiné vybourána provozní část budovy na jižní straně, tedy Prozatímní divadlo a Schulzův dům. Uvnitř zachovalých obvodových zdí byly navrženy prostory s novým posláním a vznikly i nové konstrukce a zastřešení. Zachována byla pouze historická ředitelna, která se nachází v Schulzově domě.