Dálnice D1 mezi Prahou a Brnem je naše nejstarší a nejvytíženější dálnice. Stavět se začala dvakrát. Po záboru pohraničí v roce 1938 zahájila armáda výstavbu dálničního úseku Praha 4 – Humpolec. Autorem slova dálnice byl Karel Chmel.

Za protektorátu pokračovala výstavba i na dalších úsecích mezi Prahou a Zlínem, než byla v srpnu 1941 zastavena. V roce 1942 se pokračovalo pouze na nejvýznamnějších mostech – Šmejkalka, Borovsko a Píšť. Po válce byly tyto mosty dokončeny a stavba se opět přerušila.

V roce 1963 byla schválena páteřní síť českých dálnic. Snaha využít některých rozestavěných úseků způsobila spíše potíže než zisk, protože bylo nutné upravit výškové a směrové parametry. Změnu trasy vyvolala i navrhovaná vodní nádrž Švihov – Želivka.

Výstavba dálnice D1, jak ji známe dnes, začala dne 8. 9. 1967 současně od Prahy a od Brna. Již 12. 7. 1971 byl otevřen vůbec první dálniční úsek u nás, a to mezi Prahou a Mirošovicemi. Souvislý dálniční tah mezi Prahou a Brnem v délce 190,4 km byl dokončen dne 8. 11. 1980. Na trase je 136 dálničních mostů, 53 nadjezdů, 26 odboček, 33 odpočívadel a 4 Střediska správy a údržby dálnice. Úseky Praha – Mirošovice a Kývalka – Brno západ byly postaveny v šířce 28 m. Ostatní úseky měly šířku 26,5 m. Součástí stavby byla celá řada silničních přípojek, úpravy místních komunikací, úprava vodotečí a další stavby inženýrské infrastruktury.

Vzhledem k velkému dopravnímu zatížení byla v letech 1996 – 1998 dálnice v úseku Praha – Mirošovice rozšířena na 6 jízdních pruhů.

Od roku 2015 probíhá po jednotlivých etapách oprava porchu dálnice, po desítkách let provozu nezbytná. Z dnešního pohledu jsou krátké i připojovací pruhy a otázkou zůstává, zda místo rozšíření o 0,75 m s bouráním řady mostů neměly být postaveny jiné dálniční stavby, které by D1 odlehčily. V současné době by se, vlivem mnohdy až nereálných požadavků na ochranu životního prostředí, tato dálnice nepostavila.