Vodní nádrž Švihov, známá spíše pod názvem Želivka podle toku, na kterém byla zbudována, je největší vodohospodářskou nádrží v Čechách i ve střední Evropě. Její zatopená plocha činí 1 602,6 ha o celkovém objemu 309 mil. m³, její povodí dosahuje 1 100 km². Vodní nádrž Želivka je zdrojem pitné vody nejen pro Prahu a Střední Čechy, ale také pro část jihočeské a východočeské oblasti (Pacov, Humpolec, Pelhřimov). Součástí vodního díla je 52 km dlouhý přivaděč pro Prahu. Původně plánované povrchové vedení přivaděče v morfologicky náročném terénu bylo díky spolupráci Uranových dolů n.p. přehodnoceno a realizována byla ražená tunelová štola, která se v době svého vzniku řadila k nejdelším v Evropě. V souvislosti se zbudováním přehrady zaniklo devět obcí a z ochranného pásma vodního zdroje bylo přestěhováno více než 3,5 tisíce obyvatel. Jejich nová obydlí byla součástí investice vodního díla.

Úzké údolí řeky Želivky, málo zasažené průmyslem, vedlo k úvahám o vodohospodářském využití už za první republiky. Od roku 1955 probíhaly přípravné průzkumy a v roce 1965 se přistoupilo k samotné výstavbě. Byla vystavěna přímá zemní hráz s návodním hlinitým těsněním a zatravněným vzdušným lícem. Výška hráze nade dnem údolí dosahuje 58,3 m, délka koruny je 860 m. Celkový objem tělesa hráze představuje 2,342 mil. m³ materiálu, v jeho patě prochází revizní štola. Vodohospodářské zařízení sestává ze dvou odběrných věží, věže komunikační a šachtového přelivu. Pro převádění vody slouží dvě samostatné spodní výpusti. Pod hrází se nachází úpravna vody a upravená voda je pak vedena šachtovým gravitačním přivaděčem do vodojemu v Jesenici a do pražské vodárenské soustavy. Od zahájení provozu v roce 1973 sloužilo vodní dílo výhradně jako zdroj pitné vody, teprve v roce 2004 zde byla zřízena i malá špičková vodní elektrárna.