Budova Elektrických podniků vznikla ve 30. letech 20. století a byla tehdy největší kancelářskou budovou v Praze.  Budova naplňující zásady vědeckého funkcionalismu sdružovala kromě zákaznických center, výstavních a prodejních prostor, či kinosálu také lázně a zdravotní ústav pro zaměstnance a samozřejmě administrativu veškerých služeb, kterými se EP zabývaly: provozu veřejné dopravy, včetně lanovky, dodávek elektrické energie a tepla, anebo správy elektrické sítě a veřejného osvětlení. Propracovaným stavebním programem, moderními materiály a technologiemi i hygienickými dispozicemi předznamenal palác EP dnešní éru administrativních budov, v jejichž konkurenci dosud v mnohém obstojí.

Stavba sídla s dostatečnou kapacitou a formou vyjadřující progresivitu společnosti byla v plánu už od roku 1900. Předpolí Hlávkova mostu v sousedství kostela sv. Antonína skýtalo po zboření starší zástavby dostatečný prostor, podmínky pro založení stavby tu však byly náročné. Po celou dobu výstavby proto experti z ČVUT sledovali kvalitu podloží, složení betonu, souvrství nosné konstrukce.

Elegantní budova s keramickou fasádou byla rozvržena do sestavy křídel, s výškovou a proporcemi určenými dle provozu. Dostatek světla zajistily vnitřní dvory i užití skleněných příček a luxferů, zdravé klima pak americká vzduchotechnika „Carrier“, dodnes fungující. Samozřejmým vybavením byl domácí i vnější telefon, potrubní pošta či centrální shoz odpadu, se kterými počítala již betonáž konstrukce. K zajímavostem patřil nákladní výtah pro zakládání automobilů do podzemní garáže.

Výstavba magistrály v 60. letech zrušila městský kontext paláce, který se ocitl na periferii v sevření dopravních koridorů. Léta nezájmu sice setřela něco z lesku stavby, elegance paláce EP však dodnes předčí mnohé novostavby.