Dvanáct pater vysoká budova se světlým keramickým obkladem, dodnes dobře patrná v pražském panoramatu, byla vystavěna ve 30. letech pro potřeby Penzijního ústavu. Získala přízvisko „pražský mrakodrap“, což kromě výšky domu naznačovalo též jeho „světovost“.

Obrovský administrativní palác je elegantním dílem mladých členů Puristické čtyřky – Josefa Havlíčka a Karla Honzíka. Architekti opustili tradiční a předepsanou formu blokové zástavby s vnitřním dvorem a na plochu bývalé žižkovské plynárny navrhli stavbu křížového půdorysu, podobnou jako znali z Le Corbusierových plánů. Křížová dispozice přinesla v rámci zadání velké výhody: všechny kanceláře, kterých zde bylo na 700, získaly přirozené osvětlení velkými pásovými okny, zjednodušila se komunikace v rámci jednotlivých křídel i v rámci celé budovy. Značnou úsporou bylo spojení centrálního schodiště a výtahů, propojujících všechna 4 křídla v jeden celek.

Ačkoliv architekti toužili po ocelovém skeletu, realizovaná stavba je nakonec ze železobetonu. Dispoziční modul 6,5 x 3,4 m odpovídá jedné kanceláři. Kanceláře však bylo možné v případě potřeby sloučit i do velkých „office halls“. Budova, jako první v Československu, byla vybavena úplnou klimatizací zn. Carrier.

Zázemí pro zaměstnance – restaurace, obchody a služby a také byty – byly pro jasné vymezení funkcí vysunuty v samostatných křídlech, jejichž hmoty byly připojeny na sever a jih, rovnoběžně s uliční osou.

Administrativní palác byl umístěn na hraně mírného svahu nad nádražím a Rajskou zahradou. Do volného prostranství směrem k Hradčanům vstupoval dynamicky užší stranou sedmipatrového křídla, kam byl pod vzdušnou markýzu umístěn hlavní vstup. Prostranství se tak stalo náměstím a dlouho neslo název U Penzijního ústavu.